(deutsche Version: hier)
Tato problematika je velmi složitá a rozsáhlá, na to, aby se dala jen krátce shrnout. Samozřejmě, právě proto se o ní vedou tak dlouho všechny ty více či méně kontroverzní diskuze a debaty. Přesto se tu alespoň pokusím krátce nastínit můj osobní subjektivní pohled na proslov paní Kancléřky Merklové, Mutti Merkel.
Tato problematika je velmi složitá a rozsáhlá, na to, aby se dala jen krátce shrnout. Samozřejmě, právě proto se o ní vedou tak dlouho všechny ty více či méně kontroverzní diskuze a debaty. Přesto se tu alespoň pokusím krátce nastínit můj osobní subjektivní pohled na proslov paní Kancléřky Merklové, Mutti Merkel.
Nebo spíše Omi Merkel, jak mi alespoň z jejího
Novoročního projevu připadá.
Je velmi pečlivě napsaný. Nejdřív chválí všechny za jejich
dosavadní úsilí, potom občany vyzývá k pilnému pokračování ve snažení.
Hlavním tématem jsou samozřejmě migranti. Snaží se lidi uchlácholit i
povzbudit. Celý projev pronáší
klidným, tišším hlasem, s intonací, jako by vyprávěla pohádku o Jeníčkovi a Mařence. Slibuje ekonomické výhody i sociální benefity. To vše, za trochu snahy, úsilí a peněz… jak by řekl Horst Fuchs: „a to se vyplatí“.
klidným, tišším hlasem, s intonací, jako by vyprávěla pohádku o Jeníčkovi a Mařence. Slibuje ekonomické výhody i sociální benefity. To vše, za trochu snahy, úsilí a peněz… jak by řekl Horst Fuchs: „a to se vyplatí“.
Uznává, že jsou před velkým úkolem, kterým je integrace
migrantů, kteří se již do svých domovů nikdy nevrátí. Sama mám z jejího
projevu pocit, že je prostě to všechno tak strašně šíleně naivní.. Dokonce mi i
celou dobu při projevu připomíná, hlavně její dikcí, intonací a mimikou, spíše
nějakou kouzelnou babičku z pohádky.
Sama žiji od svých 16 let v Rakousku. Navštěvovala jsem
tam české gymnázium a žila bez rodičů na internátě, nyní tam žiji na kolejích.
Ze své vlastní zkušenosti můžu říci, že naprostá integrace, jak si o ní sní Omi
Merkel, prostě není možná. Německy jsem se naučila nějak rozumně až na vysoké
škole. Na našem gymnáziu byli doslova hrdí, že udržují češtinu i
v rodinách.
Ve Vídni už je teď veliký problém to, že každý sedmý prvňáček
nerozumí němčině. 1)
Mými dvěma nejlepšími kamarádkami jsou, i přesto, že již
žiji ve Vídni přes sedm let, dvě Češky. Často se s nimi vídám. Víme, že
kdybychom žily v Česku, tak bychom se spolu nejspíše nebavily. Ve Vídni
však máme společné to, že si v mnohém navzájem rozumíme.
Naprosto upřímně řečeno, ani pro migranty to nebude žádný med.
Doma je doma. To můžu sama stoprocentně potvrdit. Já jsem se odstěhovala ještě
ve velmi mladém věku. V době, kdy jsem chtěla poznávat, učit se, byla jsem
ze všeho nového nadšená. Ještě jsem neměla tak utvořené priority a názory. Ale
ocitnout se najednou na jiném kontinentě? A třeba v dospělém věku? Bez
rodiny, se kterou bude velmi těžké se někdy znovu shledat?
Rakousko-Uhersko se rozpadlo zhruba před sto lety. A přesto
Rakušanům v mnoha věcech ani po sedmi letech nerozumím, přičemž naše
mentalita není historicky, nábožensky, geograficky, výchovou ve škole či životopisně
zase tak moc rozdílná.
Je šílené naivní si myslet, že je možné integrovat miliony
lidí.
![]() |
2.100 Portrétů utečenců na Mariahilferstraße ve Vídni |
Má dvě děti, stát jí platí místo jejího manžela alimenty. A
je doma. Koukne na Novinky na internetu a na Výměnu manželek na satelitu. O podporu v nezaměstnanosti již přišla,
ale jako člověk na -rakouské- hranici chudoby, má nárok na finančně výhodný
sociální byt, nemusí platit poplatky za televizi, celoroční jízdenku na
hromadnou dopravu, dostala zdarma kurz němčiny, aby uměla alespoň počítat do
deseti a pár předložek. Po devíti letech.
Naše evropské sociální systémy jsou příliš děravé.
V Česku máme také problém s integrací romské menšiny, přičemž ti zde
s námi žijí již několik stovek let.
Opravdu si stále myslíte, že je možné integrovat takovou
masu lidí? A věříte, že tomu věří i Omi Merkel? I kdyby velmi moc úplně nejvíc
chtěli….na pracovní povolení má azylant ze zákona právo až za více, než rok. Já
osobně mám již po dvou měsících prázdnin problém najet na své původní pracovní
tempo. Navíc, dnešní doba je rychlá. Je těžké udržet krok, a o pracovním
procesu to platí dvojnásob.
Projev vyvolal v Česku různé reakce. Někteří chtějí velmi pomáhat. Ještě stále mají před očima ony obrázky utíkajících žen a dětí, které nám média podstrkovala ještě před půl rokem. Než vyšlo najevo, že 80% migrantů jsou dospělí zdraví muži. Válka je hrozná věc, to je bez debat. Bohužel si ale myslím, že tato situace je složitější, než vypadá, a jen tak neskončí. Dokud velké mocnosti budou podporovat válku, válku jako byznys, tak my, ať již o tom budeme diskutovat, jak chceme, stejně s tím nic nezmůžeme.
Na jiné straně stojí lidi, kterým se zvýhodňování migrantů
zdá prostě normálně lidsky nefér. Mluvím tu o těch takzvaných ekonomických
migrantech. Ale také se ozývají lidé, kteří utíkali před válkou v (ne tak
vzdálené) minulosti.
Migranti dostanou střechu nad hlavou, tři teplá jídla denně.
Kapesné. Překladatele. Právní pomoc.
Oblečení. Zdarma Wi-Fi. Pokud přijdou na oběd příliš pozdě, a zbydou na
ně „jen“ housky a kuřecí roláda, tak se rozčilují, křičí, a prázdné nádoby si
teatrálně fotí na mobily (se svou skupinou ze sociologické fakulty jsem navštívila
jeden azylový dům). To vše, bez toho, aniž by někdo věděl, o koho se jedná a odkud pochází. Pokud českému bezdomovci ukradnou doklady, tak je téměř v nelidských silách, aby si poté dokázal vyřídit svůj naprosto oprávněný důchod.
S příchodem zimy jsou v teple azylového domu,
zatímco evropský bezdomovec spí na Vídeňském hlavním nádraží ve spacáku, který
tam migranti nechali. Takže ještě za tuto masovou vlnu může být ve výsledku
rád.
![]() |
Vyfoceno na Vídeňském nádraží Westbahnhof |
V této problematice mi osobně velmi vadí agresivita
lidí, kteří jsou pro migraci. Nikomu jeho názor neberu, ani nevyvracuji. Naopak
jsem velmi zvídavá, a zajímá mě, co a proč si daný člověk myslí. Když jsem ale
jenom položila nějakou otázku, tak jsem byla nařčena, že toto je „navádění
k nenávisti“.
Omi Merkel
v projevu v páté minutě vybízí k toleranci jiných názorů.
Následně všechny ty, kteří podle ní „mají chladné srdce“ odsuzuje. Chladné
srdce? Asi ta „tolerance“ má směřovat jen jedním směrem. Kdykoli se pokouším o
jakoukoli diskuzi (diskuzi, ne přesvědčování, ne podněcování, ne hádání se), tak
jsem označena za nehumánní. Kde se nám vytratila svoboda projevu?
Čeho si nejvíce v Rakousku všímám, je naivita. Naivita,
že jsou všichni lidé hodní. Všichni mají dobré úmysly. Největší problém ale
pozoruji v tom, že všichni okolo mě mají, jak tomu já říkám, Mesiášský
komplex. Všechny je zachráníme, následně převychováme. Proč chceme všechny (i
nás samotné) pořád měnit, převychovávat, „vylepšovat“? To přece nemá
s tolerancí vůbec nic společného.
…Ukážeme jim, že naše hodnoty jsou ty správné. Ukážeme těm
zlým, nevědomým tu naši jedinou pravdu. Naše zacházení s ženami je to
jediné správné. Zachráníme jim jak život, tak duši. Toto je podle mě velmi
nebezpečné. Pravda je subjektivní. A nikdy ne jediná. A lidé nejsou jen dobří, dobro
je taky subjektivní. Velmi se podcenila
bezpečnostní otázka, přičemž v Rakousku se migrantům ani neberou otisky
prstů. Neexistuje žádná komplexní lékařská prohlídka.
Od dob vydání Benešových dekretů, se tady v Česku
na základních škola učí, že národ jsou lidé uvnitř hranic, mluvící stejným
mateřským jazykem. Gustav Husák prohlašoval, že hranice nejsou korzo. Ještě ne
tak dávno jsme museli ukazovat pasy na hranicích, čekajíc
v několikahodinových frontách, prokazovat, že máme dostatek prostředků k
pobytu. A ještě velice nedávno (do 1. 5. 2011!!!) Češi neměli možnost pracovat
v Německu. Nyní Německo otevřelo náruč ne jen válečným obětem, ale už i
(mediálně pojmenovaných) ekonomických migrantů. Proč Češi nemohli „být
přínosem“ a teď to najednou jde?
V minulosti lidé museli podat žádost, mnohdy ze své
rodné zemi, a až po prověření a schválení, se mohli vydat na cestu.
V minulosti se o azyl muselo žádat v první
bezpečné zemi.
V minulosti ani po přijetí členství v EU Češi nemohli
pracovat v Německu
V minulosti ani po přijetí do EU nemůžou Češi pobývat
bez žádosti déle než 3 měsíce v Německu.
V minulosti se přijímali jen uprchlíci prchající
z válečné zóny.
V minulosti nebyli akceptování ekonomičtí migranti,
A už vůbec ne lidé s padělanými doklady.
Proč je zde najednou tolik výjimek? Lidé tomu v Česku
nerozumí, proto zjednodušeně říkají, Oma Merkel si je pozvala, nevíme proč, tak
ať se o ně sama postará.
Asi je to, co zde píši, podle aktuálních měřítek velmi
kontroverzní, nehumánní, odvážné. Což je neuvěřitelná škoda, jestli to někdo
takto vidí. Nastiňuji jen pohled menšiny. Menšiny, která se ptá, nehltá vše, co
jí kdo naservíruje. Kriticky uvažuje.
Nebo i nekriticky uvažuje, ale alespoň
uvažuje.
Menšiny, která si všímá, že tu
v celé situaci prostě něco nehraje.
Každá mince má dvě strany. A Češi, zvyklí na cenzurované a
lživé zprávy z dob komunismu, jsou velmi citliví na to, když vidí, že má
být něco skvělé, jedinečné, výhodné, úžasné.
Na závěr si jen přeji, že snad tato pohádka Omi Merkel bude ta s dobrým koncem. Jako třeba Hänsel und Gretel od bratří Grimmů. A nebude jako nějaká od Hanse Christiana Andersena.
Na závěr si jen přeji, že snad tato pohádka Omi Merkel bude ta s dobrým koncem. Jako třeba Hänsel und Gretel od bratří Grimmů. A nebude jako nějaká od Hanse Christiana Andersena.
Autor: Hedvika Dobrozemská
Fotky: Hedvika Dobrozemská
Fotky: Hedvika Dobrozemská
_____________________________________________________________________
Pokud budete mít čas a chuť, budeme velmi rádi, jestli nám pod článek napíšete komentář. Ať již k článku, tématu, tak k blogu.
Vaše názory,nápady na vylepšení, třeba i malou pochvalu :)) i samozřejmě (prosíme o pokud možno konstruktivní) kritiku, která by napomohla vylepšit tuto stránku :)
Velice ráda se dovím i ten Váš pohled na věc!
Těšíme se na Vaše komentáře, a již teď vyčkáváme u počítače, netrpělivě čekajíc na ten první :))
Pokud budete mít čas a chuť, budeme velmi rádi, jestli nám pod článek napíšete komentář. Ať již k článku, tématu, tak k blogu.
Vaše názory,nápady na vylepšení, třeba i malou pochvalu :)) i samozřejmě (prosíme o pokud možno konstruktivní) kritiku, která by napomohla vylepšit tuto stránku :)
Velice ráda se dovím i ten Váš pohled na věc!
Těšíme se na Vaše komentáře, a již teď vyčkáváme u počítače, netrpělivě čekajíc na ten první :))
Myslím, že je důležité rozlišovat dvě roviny. Tou první je chování uprchlíků (jejich vděčnost či nevděk za nabízenou pomoc) a otázka jejich integrace (kulturní rozdíly, chuť pracovat atd.). To je totiž něco druhotného - aniž bych chtěl snižovat význam této oblasti. Tou druhou rovinou je aktuální situace - tisíce a tisíce lidí na cestě, bez hmotného zajištění, často s traumatickými zážitky atp. Nelze s ohledem na náročnost integrace či na chování některých uprchlíků říct, že další už nechceme. Myslím, že tito lidé by měli dostat šanci..
OdpovědětVymazatFilip R.
Děkuji moc za Váš názor! :)
VymazatJá bych také rozlišovala (minimálně) dvě roviny. Tato situace má mnoho rovin, a právě proto je tak diskutovaná. Pojmout všechny pohledy na věc je téměř nemožné. Ovšem mé dvě roviny jsou ty, že jsou lidé, kteří jsou postižení válkou. Ti jsou ale ve většině případů v uprchlických táborech okolo Sýrie. Ti, co do Evropské unie proudí, z drtivé většiny ani ze Sýrie nepocházejí. V tom vidím ten hlavní problém, kterým s tím všichni ti "extrémisti a rasisti a lidé navádějící k nenávisti" maji,a který ta "druhá skupina" nechce vidět :) Obyvatelé se zcela nesmyslně - hlavně kvůli novinářům- rozdělili na dva celky, které se vůbec navzájem neposlouchají. Došlo to již tak daleko, že když jsem něco komentovala na internetové diskuzi, tak místo, aby se někdo zamyslel nad obsahem, tak mi někdo do komentářů napsal : a ty jsi sluníčko, nebo stojíš za námi. Asi aby věděl, jak reagovat, aniž by musel zapnout mozek. Přitom obě "skupiny" chtějí v zásadě to stejné. Jen každá má k dispozici odlišné informace, protože média už ve své etice a novinářských zásadách naprosto selhali.